Z tohoto druhu dovolené jsme měli celkem obavy, jak to budeme s Aďou fyzicky zvládat a také, jak to bude zvládat ona. Nikdy u moře nebyla a i když chodíme pravidelně na bazén a vodu má moc ráda, tak se to s plaváním v moři nedá srovnat. Plavání s obličejovou maskou jsme trénovali celé léto, zvykla si prakticky hned a nemohla si to vynachválit. Taky jsme ji připravovali na pohyb ryb a delfínů. To byla další obava, protože když jezdíme do Zoo a chodíme kolem akvárií, tak musíme chodit obloukem, protože má Aďa strach z nečekaných pohybů v akváriu a z velkých ryb. Takže se na ně ani nechtěla nikdy podívat.
Naše obavy se rozplynuly hned po příjezdu na loď, kde už byla posádka zaúkolována, že nám mají s Aďou ve všem pomáhat a taky to tak bylo. Nosili ji do člunu a z člunu, do schodů i do postele, vytahovali ji z moře . Starali se o ní, jak mohli. Aďa s nimi komunikovala anglicky, hráli spolu hry a úplně rozkvetla, protože s nimi byla velká sranda
Co se týká moře, delfínků a pozorování podvodního života, tak tam nás čekalo velké překvapení. Posádka jí dala vestu, která ji pěkně nadnášela a Aďa se mohla uvolnit. A když připlavali první delfínci, tak se vůbec nebála a byla z nich úplně nadšená. To samé bylo, když jsme plavali kolem korálů a pozorovali nejrůznější rybky. Těšila se na další potápění, dokonce jí nedělalo problém jít už o půl sedmé ráno do vody. Vydržela ve vodě i hodinu několikrát denně.
Za ten týden jí vymizelo i lekání a reakce na různé zvuky. Doma s tím má velký problém. Tam se lekala první den a potom už úplně v pohodě. Také se hodně uvolnila a nebyla vůbec ztuhlá a největší pozitivum bylo, že chodila bez problémů na WC. Už od malička s tím má velký problém, že v cizím prostředí nebo i doma, když máme třeba někam jít nebo přijde návštěva, tak se blokne a nejde jí se vymočit. Musí mít potom pleny. Ale tam jsme nepoužili ani jednu a hned po posazení na WC to šlo. Byla tam úplně klidná, uvolněná a šťastná, že může dělat všechno, co ostatní.

Já jako matka jsem ve vodě mezi delfínama cítila velké uvolnění, takový nepopsatelný pocit klidu a pohody. Zmizel veškerý stres žádné myšlenky se mi nehonily hlavou, žila jsem jen přítomným okamžikem. Taky jsem cítila velký pocit bezpečí i přes to, že mám stres z filmů, které se odehrávají na moři. Při pozorování podvodního života jsem si připadala jako v kině . Také se mi moc líbilo každodenní cvičení a meditace, u kterých jsem se uvolnila. Doteď jsem taková vyklidněná a taková nad věcí. Nerozhazují mě věci, které mě dřív rozhodily.

A úplně nepopsatelný pocit štěstí jsem měla z toho, že můžeme celá rodina dělat pohromadě to, co při jiných činnostech nemůžeme. Kolo, turistika, houbaření, různé výlety, návštěva hradů, jeskyní atd, u všeho jsme rozdělení, protože s Aďou to nejde a plno míst je bariérových. Takže jeden rodič je s Aďou a druhý se zdravým synem. Málokdy jde něco skloubit tak, aby jsme zažili všichni to stejné. Ale tady v moři u delfínků, jsme byli všichni spolu a Aďa mohla dělat to samé, co my zdraví a cítila se v té vodě zdravá a bez omezení. Z toho jsem byla úplně šťastná.

Byl to úžasný týden, který jsme si nedokázali představit ani ve těch nejkrásnějších snech.
Trošku jsme měli samozřejmě obavy, jak to Luki zvládne, protože neumí plavat. Doma jsme s ním natrenovali plavání s celoobličejovou maskou. Zvládal to s ní pak v moři velice dobře.

Luki si plavání s delfíny a rybičkami maximálně užíval. Setkání s těmito úžasnými tvory je neuvěřitelný zážitek. Zapomenete na celý svět a užíváte si tady a teď.

V létě se chystáme jet znovu a Luki už se nemůže dočkat a pořád se ptá, kdy už zase pojedeme....